3.10.1 Česká úprava trestní odpovědnosti právnických osob
Mgr. Alžběta Chovancová
V minulém článku jsme se zabývali různými teoretickými přístupy k trestní odpovědnosti právnických osob. Tyto teorie se zejména zabývají tím, jakým způsobem se vůbec může právnická osoba stát odpovědnou za trestný čin. Načrtli jsme v tomto smyslu také základní obrysy české právní úpravy, kterou představuje zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „ZTOPO”), jako speciální předpis k trestnímu zákoníku, trestnímu řádu a zákonu o mezinárodní spolupráci ve věcech justiční spolupráce. Nyní se trestní odpovědností právnických osob podle zákona o TOPO budeme zabývat blíže.
Odpovědnost právnických osob jako odpovědnost subjektivní
Právní teorie rozlišuje dva základní typy odpovědnosti, a to odpovědnost subjektivní, tedy tzv. odpovědnost za zavinění, a odpovědnost objektivní, tedy přísnější formu odpovědnosti, která zavinění nevyžaduje. Jednou ze zásad, na kterých je trestní právo založeno, je odpovědnost za zavinění. Nejinak je tomu také v případě právnických osob, což je logické, nicméně vzhledem k tomu, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob používá např. termín jako „zprostit se” odpovědnosti, nemusí být na první pohled jasné, že i právnická osoba je odpovědná pouze za zaviněné jednání. Navíc zavinění v případě právnických osob není tak intuitivní kategorií jako je tomu u fyzických osob. Právnická osoba je způsobilá jednat pouze prostřednictvím fyzických osob a nikoli sama, a je tedy třeba zavinění chápat poněkud jiným způsobem.
Podle zásady přičitatelnosti, kterou se blíže budeme zabývat dále v textu, by měla být právnická osoba odpovědná za protiprávní jednání určitých osob vždy bez dalšího. Nabízí se otázka, v čem v daném případě spatřovat zavinění právnické osoby. Pokud právnická osoba např. jmenovala svůj statutární orgán s tím, že nominovala osobu, u níž ověřila, že splňuje veškeré předpoklady k výkonu funkce, tato osoba nějaký čas bez problému vykonávala svoji funkci a následně spáchala trestný čin, zdá se nespravedlivé přičíst trestní odpovědnost právnické osobě. Pokud právnická osoba postupovala řádně a obezřetně, těžko si představit její zavinění trestné činnosti páchané jejím statutárním orgánem. Trestní odpovědnost by se v takovém případě blížila spíše odpovědnosti objektivní, přičemž však, jak již bylo řečeno dříve, je odpovědností subjektivní.
Komentářová literatura v tomto smyslu nabádá k tomu, aby ustanovení o přičitatelnosti jednání právnické osobě bylo vykládáno spíše restriktivně. V důsledku toho by ve výše naznačeném případě podle všeho nebyla trestní odpovědnost právnické osoby dovozena pro nedostatek jejího zavinění. Zavinění by v daném případě mohlo představovat zanedbání nějaké povinnosti právnické osoby, například právnická osoba neměla nastavený vnitřní compliance program nebo jej nastavený měla, ale prakticky jej nedodržovala, přehlížela vedlejší příznaky toho, že statutární orgán páchá trestnou činnost, neprováděla dostatečnou kontrolu atp. Zavinění právnické osoby lze tedy chápat spíše jako zaviněné porušení odborné péče.
Přičitatelnost trestného činu právnické osobě
V prvním díle článku jsme uvedli výčet fyzických osob, jejichž jednání může být posouzeno jako trestný čin právnické osoby, respektive osob, jejichž jednání může být právnické osobě přičteno. Připomeňme ve zkratce, že se jedná o statutární orgán, osobu ve vedoucím postavení, dále o osobu, která vykonává rozhodující vliv ve společnosti, a v neposlední řadě za určitých podmínek také o zaměstnance. Uvedli jsme také, že kromě zaměstnanců lze protiprávní jednání výše uvedených osob přičítat právnické osobě vždy, jedná se o tzv. přímou přičitatelnost. V případě zaměstnance je situace poněkud složitější. Jednání zaměstnance bude přičteno právnické osobě pouze tehdy, pokud zaměstnanec jednal „z popudu” některé ze zbývajících výše uvedených osob, nebo tehdy, pokud zaměstnanec sice nejednal „z popudu” těchto osob, nicméně tyto osoby jsou jinak zodpovědné za to, že nezabránily jednání zaměstnance nebo neodvrátily následky tohoto jednání. Jednání zaměstnance se tak za uvedených podmínek přičítají právnické osobě, a to nepřímo.
Nezbytnou podmínkou přičitatelnosti, ať už se protiprávního jednání dopustila kterákoli z výše uvedených osob, je, že osoba jednala v zájmu právnické osoby nebo v rámci její činnosti. Tato omezení přičitatelnosti jsou důležitá zejména z toho důvodu, že usměrňují dovození odpovědnosti právnické osoby v případech, kdy by jednání fyzické osoby bylo na úkor právnické osoby. Fyzická osoba tak například může protiprávně jednat jménem právnické osoby, nicméně samotná tato skutečnost neznamená, že její jednání bude právnické osobě přičteno, a to zejména tehdy, pokud takto fyzická osoba bude jednat proti zájmům právnické osoby.
Nejvyšší soud v této souvislosti judikoval následující: „Protiprávní čin je spáchán v zájmu právnické osoby ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, má-li z něho právnická osoba buď majetkový prospěch, nebo jakýkoliv imateriální prospěch, či získá-li jakoukoliv jinou výhodu. Uvedený znak je třeba vykládat tak, že prospěch nebo výhoda právnické osoby plynoucí pro ni ze spáchaného trestného činu prostřednictvím benefitů dosažených tímto trestným činem jejími zaměstnanci či společníky musí mít takovou povahu, že benefitem zaměstnance či společníka právnické osoby jsou podmíněny prospěch nebo výhoda samotné právnické osoby.” (Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 8 Tdo 627/2015) V dané věci bylo posuzováno, zda lze společnosti s ručením omezeným přičíst jednání jejího společníka, kdy tento společník řídil automobil během jeho užívání k soukromým účelům, přičemž mu však byl dříve pravomocně uložen trest zákazu řízení motorových vozidel. Společník/řidič se tedy dopustil přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí. Jak vyplývá z citovaného názoru Nejvyššího soudu, toto jednání nelze společnosti přičíst, neboť společnost jako taková neměla z toho, že její společník využíval vozidlo k soukromým účelům žádný benefit, naopak její společník jednal na její úkor.
Protiprávní jednání může být spácháno také v rámci činnosti právnické osoby, tedy ne nutně v jejím zájmu. Doktrína však dovozuje, že tento pojem je nutno vykládat restriktivně, a tedy zejména tak, že přičitatelné není jednání v rámci činnosti právnické osoby v případě, že tímto jednáním bude právnické osobě způsobena škoda.
Zvláštní případy přičitatelnosti
Jakkoli zákon o trestní odpovědnosti právnických osob obsahuje výčet osob, jejichž jednání může být právnické osobě přičteno a zároveň určení, kdy půjde o přičitatelnost přímou a kdy o nepřímou, pro úplnost zákon o trestní odpovědnosti právnických osob jmenuje i případy, v nichž by nemuselo být na první pohled zcela zřejmé, zda může být jednání přičteno, ačkoli jsou podmínky přičitatelnosti splněny. V § 8 odst. 4 ZTOPO zákon stanovuje, že přičíst právnické osobě jednání fyzické osoby je nutné také v těchto případech:
1) když k protiprávnímu jednání došlo před vznikem právnické osoby. Zákon zde reflektuje soukromoprávní úpravu právnických osob, jejichž vznik je tzv. dvoufázový, kdy v první fázi na základě zakladatelského právního jednání dojde k založení, nicméně ke vzniku dojde až zápisem právnické osoby do veřejného rejstříku. Jednání učiněné v mezidobí se tedy právnické osobě přičítá.
2) když právnická osoba vznikla, ale soud následně rozhodl o její neplatnosti. Je vcelku intuitivní, že právnická osoba musí být odpovědná za jednání, kterého se dopustila před tím, než bylo rozhodnuto o její neplatnosti. Opačná úprava by dávala prostor zakládání právnických osob s vědomím, že v budoucnu bude rozhodnuto o její neplatnosti s tím, že až do toho okamžiku by v podstatě neomezeně bylo možné páchat trestnou činnost, aniž by za ni byla právnická osoba odpovědná.
3) když právní úkon, který měl založit oprávnění k jednání za právnickou osobu, je neplatný nebo neúčinný. Opatření je zavedeno s ohledem na poskytnutí ochrany třetím osobám trestným činem právnické osoby dotčeným.
4) když fyzická osoba jednající za právnickou osobu není trestně odpovědná. Uvedené opatření je logické a staví na tom, že trestní odpovědnost právnické osoby není dotčena trestní odpovědností fyzické…
