Jednočlenná s. r. o. versus podnikání jako OSVČ (základní srovnání)

3.11

Jednočlenná s. r. o. versus podnikání jako OSVČ (základní srovnání)

Mgr. Ing. Zdeňka Kůsová, Mgr. Milan Vaňkát

Začínající podnikatel může být někdy na pochybách, v jaké formě zahájit svou podnikatelskou činnost. Takový budoucí podnikatel může zvažovat, zda bude podnikat v rámci společnosti s ručením omezeným (s. r. o.) jako jediný společník a jediný jednatel, anebo jestli bude podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), a to především na základě živnostenského oprávnění (živnosti). Tento příspěvek by mohl budoucímu podnikateli pomoci při jeho nelehkém rozhodování.

Následující příspěvek si klade za cíl základním způsobem srovnat obě varianty, tj. podnikání v rámci jednočlenné s. r. o. proti OSVČ. Účelem tohoto článku není poskytnout detailní návod, jak zahájit podnikatelskou činnost jedním z těchto způsobů. V tomto směru lze odkázat na jiné příspěvky v rámci této on-line knihy. Příspěvek se bude zabývat základním srovnáním obou variant z hlediska některých citelných výhod a nevýhod, a to s ohledem především na administrativní náročnost, odpovědnost, ručení apod.

 NahoruJednočlenná s. r. o. proti OSVČ (klady a zápory)

Každá mince má dvě strany. Obě varianty mají své výhody a nevýhody. Níže připojený přehled není a nemůže být úplný. Byly vybrány některé z nejpodstatnějších pozitiv a negativ u každé varianty. Nakonec to ale bude vždy začínající podnikatel, který bude muset zvolit jednu z variant, a to vzhledem zejména ke svým plánům a možnostem. Rozhodování tak bude nutné přizpůsobit konkrétním okolnostem u každého začínajícího podnikatele. Dále se budeme zabývat nejprve jednočlennou s. r. o. z hlediska jejích výhod a nevýhod, a následně bude stejně rozebrána varianta OSVČ.

A) Společnost s ručením omezeným

Již ze zákona plyne, že společnost s ručením omezeným je společnost, za jejíž dluhy ručí společníci společně a nerozdílně do výše, v jaké nesplnili vkladové povinnosti podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku v době, kdy byli věřitelem vyzváni k plnění (viz § 132 odst. 1 ZOK). Jednočlenná s. r. o. poskytuje určité výhody, ale stejně tak má i některé nevýhody.

Mezi hlavní výhody s. r. o. lze uvést především:

• omezené ručení za dluhy s. r. o.,

• možnost delegace odpovědnosti v rámci s. r. o.,

• snadné připojení dalších osob k podnikání s. r. o.,

• převoditelnost obchodního podílu,

• přípustnost výběru vlastního názvu při založení společnosti.

Za největší výhodu podnikání v rámci s. r. o. lze zejména označit omezené ručení za dluhy s. r. o. Uvedené ostatně lze vyvodit již ze samotného názvu tohoto typu obchodní společnosti, tj. "společnost s ručením omezeným“. Společník s. r. o. ručí za dluhy "své“ společnosti do výše nesplaceného vkladu podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku v době, kdy byl věřitelem vyzván k plnění. Nicméně v případě jednočlenné s. r. o., kdy tedy společník je i jednatelem, může být situace v některých případech o něco komplikovanější a méně bezpečná (k tomu viz níže nevýhody této varianty).

Společník se může rozhodnout, že od určitého momentu deleguje část své odpovědnosti (je-li současně jednatelem) na někoho jiného či dalšího. Společník se může rozhodnout, že jednatelem bude úplně jiná osoba, anebo může jmenovat jednatelem vedle sebe i někoho dalšího. Uvedené může být praktické například při růstu společnosti, kdy již některé úkoly nebudou například v časových možnostech jednoho společníka a jednatele v jedné osobě, či pokud se společník bude chtít "stáhnout“ z výkonné funkce a svůj čas věnovat jiným směrem či způsobem. Nehledě na to, že existuje i institut tzv. prokury (tj. institut, jímž podnikatel zmocňuje prokuristu ke všemu právnímu jednání, k němuž dochází při provozu obchodního závodu nebo jeho pobočky, i když se k nim jinak vyžaduje zvláštní plná moc). Uvedené může být užitečné i z hlediska případné zastupitelnosti (např. v případě nemoci, dovolené apod.).

Nejenže se může podnikatel rozhodnout delegovat část své odpovědnosti na někoho jiného, může také připustit, aby se k jeho podnikatelskému záměru připojily i další osoby a na tomto záměru tak dohodnutým způsobem participovaly. Uvedené se týká především možnosti rozšíření o další společníky (například investory), což lze učinit poměrně jednoduše změnou společenské smlouvy. Za účelem podrobnější úpravy práv a povinností mezi společníky lze uzavřít i navazující (např. tzv. investorskou) smlouvu. Je však třeba doporučit, aby byla věnována náležitá pozornost a obezřetnost výběru dalšího partnera a zakotvit ve smlouvách mechanismy pro případ nedohody při fungování společnosti, včetně toho, jak vyřešit případnou patovou situaci (mediace může být v některých případech užitečný pokus o řešení). Existují-li totiž spory mezi společníky, může to zásadním způsobem ohrozit fungování a prosperitu společnosti.

Dále podíl v jednočlenné s. r. o. je jednoduše převoditelný. Rozhodne-li se společník, že z nějakého důvodu se již nechce účastnit na podnikání své s. r. o., může zejména převést svůj obchodní podíl na osobu, která o podíl bude mít zájem. Pokud by společník chtěl úplně ukončit činnost s. r. o., může samozřejmě rozhodnout o likvidaci společnosti a o jmenování likvidátora, ale převod obchodního podílu je pro společníka obvykle méně náročný. V případě jednočlenné s. r. o. je vhodné, aby společník současně ukončil i svou funkci jednatele, nedohodne-li se s novým společníkem jinak. Lze však nanejvýš doporučit konzultaci veškerých smluv a navazující dokumentace s odborníkem, tj. advokátem či notářem.

V neposlední řadě lze poukázat i na to, že při založení nové s. r. o. není začínající podnikatel tolik omezen při volbě názvu (firmy), pod kterou bude podnikat. Budoucí podnikatel totiž není omezen jen svým jménem a příjmením, ale může zvolit téměř libovolnou firmu, tj. název společnosti. Je třeba zdůraznit slovo "téměř“. Uvedené totiž samozřejmě není bezbřehé a je limitováno určitými pravidly. Nový název tak například nesmí být zaměnitelný s názvem již existující společnosti, či nesmí působit klamavě apod. Firma musí jasně a určitě odlišovat podnikatele od jiných podnikatelů. Jinak závisí na invenci budoucího podnikatele, jakou firmu si zvolí, jen se musí pohybovat v rámci stanovených pravidel.

Podnikání v rámci s. r. o. nemá jen samé výhody, ale má rovněž i řadu nevýhod, mezi které patří například:

• zvýšená administrativa a nákladnější způsob zahájení,

• daňově může být tato varianta v některých případech méně výhodná oproti podnikání OSVČ,

• vysoká odpovědnost jednatele.

Ačkoliv založení s. r. o. není již tak časově náročné jako v minulosti, stále je třeba počítat s vyšší náročností oproti zahájení podnikání na základě živnosti. Chce-li někdo podnikat v rámci s. r. o., musí si nejprve takovou společnost zajistit, a to například tím způsobem, že si ji sám založí. Je samozřejmě možné zakoupit již existující s. r. o., tj. uzavřít smlouvu o převodu obchodního podílu, avšak při této variantě lze doporučit maximální obezřetnost. Chce-li mít začínající podnikatel jistotu, že jeho společnost nebude zatížena nějakým nedořešeným dluhem z minulosti, nejjistější variantou je založení vlastní s. r. o., případně odkoupení tzv. ready-made společnosti od spolehlivého a ověřeného prodejce, který zaručí, že společnost nebyla ekonomicky aktivní.

Vyšší náročnost založení se projevuje v tom, že s. r. o. lze založit toliko ve formě notářského zápisu. Dále je třeba zajistit živnostenské oprávnění a podat návrh na prvozápis společnosti do obchodního rejstříku (po novele živnostenského zákona lze živnost ohlásit nezávisle na podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku, zakladatelé, resp. členové statutárního orgánu založené společnosti si mohou zvolit, v jaké fázi procesu založení a vzniku společnosti ohlásí živnost – zda před podáním návrhu na zápis společnosti nebo po jeho podání). S uvedeným jsou spojeny poplatkové povinnosti. Celkové náklady na založení s. r. o. se tak mohou pohybovat i okolo částky 12 000 Kč a výše. K tomu je vhodné doplnit, že byť lze v dnešní době založit s. r. o. se základním kapitálem ve výši 1 Kč, nemusí se taková společnost svým případným obchodním partnerům jevit příliš hodnověrně. Lze tak spíše doporučit základní kapitál v nějaké jiné (vyšší) částce. Lze však pozitivně hodnotit neustálé snahy o administrativní zjednodušení zakládání společností – např. možnost založit společnost on-line bez nutnosti fyzické přítomnosti zakladatele u notáře, možnost splatit vklad společníka do základního kapitálu společnosti i jiným způsobem (tj. bez nutnosti zřídit zvláštní účet u banky), pokud nepřesáhne výše všech peněžitých vkladů v souhrnu 20 000 Kč, možnost využít vzorové společenské smlouvy zveřejněné na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti apod. I přesto však založení společnosti vychází stále finančně a administrativně náročněji než zahájení podnikání OSVČ.

Dalším negativem může být menší daňová výhodnost v některých případech oproti podnikání na základě živnostenského oprávnění. S. r. o. totiž musí odvést daň z příjmů ve výši 21 %, a pokud si společník bude vyplácet podíl na zisku, tak tento zisk musí společník ještě zdanit sazbou ve výši 15 %. Uvedené vlastně znamená, že příjmy ze s. r. o. jsou zdaňovány v podstatě dvakrát, tj. jednou jsou zdaněny společnosti přímo a podruhé jsou zdaněny společníkovi, když si vyplácí podíl na zisku společnosti. Nicméně lze jen doporučit daňové a s tím související povinnosti konzultovat s daňovým poradcem, aby mohly být komplexně posouzeny.

Vzhledem k tomu, že v jednočlenné s. r. o. je společník současně jednatelem, měl by začínající podnikatel vědět, že s funkcí jednatele je spojena diametrálně větší odpovědnost a povinnosti, než je tomu v případě společníka. Začínající podnikatel musí počítat s tím, že funkce jednatele pro něho přináší i určitá rizika. Společník s. r. o. nemá příliš povinností, což ale na druhou stranu zásadně neplatí u jednatele. S funkcí statutárního orgánu (a tedy i jednatele s. r. o.) je neoddělitelně spojena povinnost péče řádného hospodáře.

Dle ustanovení § 159 odst. 1 OZ platí, že: "Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.“ K uvedenému je vhodné doplnit i ustanovení § 51 odst. 1 ZOK, ve kterém je uvedeno, že: "Pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou.“