9.6.2 Konto pracovní doby, práce v noci, přesčas a pracovní pohotovost
JUDr. Vladimíra Knoblochová
Práce v noci
Práce v noci neboli noční práce, je práce, kterou zaměstnanec koná v noční době, tj. v době mezi 22:00 a 6:00. K tomu je ještě přidána definice zaměstnance pracujícího v noci. Zaměstnancem pracujícím v noci je zaměstnanec, který během noční doby pravidelně odpracuje nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Rozdělení noční práce a práce konané v noci je důležité zejména z toho důvodu, že zaměstnavatel musí vůči zaměstnancům pracujícím v noci vykonávat několik povinností, mimo jiné jim musí zajistit preventivní prohlídku u lékaře, musí jim zajistit přiměřené sociální zajištění (občerstvení) apod. Podle zákoníku práce pak za dobu noční práce přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku. Zaměstnanec nicméně může sjednat se zaměstnancem i jinou minimální výši a způsob určení příplatku. Není ale možné sjednat, že zaměstnanci příplatek za práci v noci nenáleží. V případě, že je zaměstnanec odměňován platem (nepodnikatelská sféra), tak je výše příplatku za hodinu noční práce ve výši 20 % průměrného hodinového výdělku zaměstnance.
V neposlední řadě je dobré poznamenat, že noční prací nemůže být zatěžován každý zaměstnanec. Zákazu noční práce tak např. podléhají mladiství zaměstnanci.
Práce přesčas
Prací přesčas je veškerá práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu a těmto zaměstnancům není možné práci přesčas nařídit. Za práci přesčas nelze považovat situaci, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost. Vzhledem k předvídatelnosti pracovní doby, nenarušení doby odpočinku a rodinného života zaměstnance by se k pracím přesčas mělo přistupovat jen velice zřídka a v odůvodněných případech. Proto může zaměstnanci práci přesčas zaměstnavatel nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě za podmínek naléhavé opravné práce, naléhavé nakládací či vykládací práce, inventurní práce apod. i na dny pracovního klidu. Nicméně zaměstnavatel je v maximálním počtu přesčasových hodin, které může zaměstnanci jednostranně nařídit, limitován. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.
Rozsah přesčasové práce
Vedle nařízené práce přesčas (max. 150 hodin za rok) se může zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout i na další přesčasové práci. Nicméně taková práce je vždy podmíněna souhlasem zaměstnance. Pokud by s takovou přesčasovou prací nechtěl zaměstnanec souhlasit, tak se jeho souhlasu nemůže zaměstnavatel nijak, ani soudní cestou, domáhat. Celkový rozsah práce přesčas však nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Souhlas, resp. dohoda může být sjednána i konkludentně či ústně, nicméně z důvodu průkaznosti je vždy lepší se zaměstnancem sjednat dohodu o výkonu další práce přesčas v písemné podobě.
Za práci přesčas je vždy nutné považovat jenom takovou práci, která je konaná s vědomým souhlasem nebo na příkaz zaměstnavatele a sahá nad rámec stanovené týdenní pracovní doby. Prací přesčas tak především nebude, pokud se zaměstnanec dobrovolně a ze svého rozhodnutí zdržuje v práci déle, než mu vyplývá z pracovního poměru. Práce přesčas má svoje specifikum při počítání přesčasové práce jednak u konta pracovní doby a pak i u kratší pracovní doby.
Konto pracovní doby
Prací přesčas při uplatnění konta pracovní doby je práce konaná nad stanovenou týdenní pracovní dobu, která je násobkem stanovené týdenní pracovní doby a počtu týdnů vyrovnávacího období. V případě konta pracovní doby je práce přesčas hodnocena až z pohledu celého vyrovnávacího období. Zaměstnanec si tak nemůže nárokovat příplatky za práci přesčas během tohoto vyrovnávacího období. Vypočítávání práce přesčas vzhledem k celému vyrovnávacímu období pak má důsledek především v tom, že ačkoliv se zaměstnanec domnívá, že má nárok na příplatek a náhradní volno za práci přesčas odpracovanou v jedné části vyrovnávacího období, tak mohla být z nedostatku zakázek a tedy neodpracování poměrné části pracovní doby tato nadpracovaná doba spotřebována na pokrytí výpadku. Samozřejmě, že za dobu, která bude přesahovat výměru stanovené pracovní doby za celé vyrovnávací období, pak bude muset být zaměstnanci nahrazena dle pravidel pro odměňování práce přesčas.
Kratší pracovní úvazek
V případě kratší pracovní doby (kratší pracovní úvazek) je hodnocení práce přesčas odlišné od práce přesčas u zkrácené pracovní doby nebo stanovené týdenní pracovní doby. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu. To tedy znamená, že u zaměstnanců, kteří mají sjednanou kratší pracovní dobu např. v délce 35 hodin týdne, je jako práce přesčas hodnocena až ta práce, která je konaná nad zákonem stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin týdně. Zaměstnancům s kratší pracovní dobou každopádně není možné práci přesčas nařídit.
Odměna za práci přesčas
Vzhledem k faktu, že práce přesčas je nadstandardní prací, která zasahuje do doby odpočinku konkrétního zaměstnance, tak má být i specificky nadstandardně odměňována. Za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto…
