Kontrola zaměstnance v pracovní neschopnosti

9.7.1 Kontrola zaměstnance v pracovní neschopnosti

Mgr. Jan Horecký

Dočasná pracovní neschopnost

Dočasná pracovní neschopnost představuje důležitou osobní překážku v práci na straně zaměstnance. Jedná se o lékařem prokazatelně uznané období nemoci, resp. ze zdravotních důvodů způsobené neschopnosti zaměstnance vykonávat sjednanou práci, kdy zaměstnavatel zaměstnanci nemůže přidělovat práci a čekat, že ji zaměstnanec bude odvádět, a současně musí zaměstnavatel výpadek pracovní činnosti zaměstnance respektovat a omluvit. Přestože zaměstnanec v době dočasné pracovní neschopnosti nechodí do práce, může se na něj v některých případech hledět, jako by pracoval (např. při hodnocení fondu pracovní doby, zohlednění dočasné pracovní neschopnosti při vzniku nároku na dovolenou apod.) a zaměstnavatel nemůže zaměstnance úkolovat a ani jej pro neplnění úkolů sankcionovat.

V době trvání dočasné pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci finanční zajištění v podobě náhrady mzdy (úhrada ze strany zaměstnavatele) a nemocenské (pokud zaměstnanec splní podmínky účasti a vzniku nároku na dávku ze systému nemocenského pojištění). Dočasná pracovní neschopnost představuje ekonomickou zátěž pro zaměstnavatele především v prvních 14 dnech trvání dočasné pracovní neschopnosti.

V prvních 14 dnech trvání dočasné pracovní neschopnosti náleží zaměstnanci náhrada mzdy, a to přímo od zaměstnavatele. V mezích uvedeného období přísluší náhrada mzdy nebo platu za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění, a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského (tj. náhrada se nevyplácí za celý kalendářní týden, ale pouze za dny rozvrženého pracovního týdne zaměstnance). Zaměstnanci nepřísluší náhrada mzdy nebo platu za první 3 dny dočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn (tj. v tzv. karenční době).

Dočasná pracovní neschopnost představuje ze zákona omluvitelnou překážku v práci. Zdravotní indispozice a nepřítomnost zaměstnance v práci zaměstnavateli přináší nejen komplikace s organizací práce a zajištění náhradní pracovní síly, ale v prvních 14 dnech trvání dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance i zvýšené ekonomické náklady (náhrada mzdy). Zaměstnavateli proto svědčí právo zjišťovat a kontrolovat, zda-li zaměstnanec dodržuje režim dočasně práce neschopného pojištěnce a zda-li se tak nevyhýbá co možná nejrychlejšímu návratu do zaměstnání a opět plnění jeho závazku z uzavřené pracovní smlouvy.

Informační povinnost zaměstnance

Zaměstnanec, který je nemocný, resp. který je uznán dočasně práce neschopným, má vůči zaměstnavateli informační povinnost a musí dodržovat režim dočasně práce neschopného pojištěnce.

Zaměstnanec by zaměstnavatele měl co nejdříve o vzniku dočasné pracovní neschopnosti informovat. Podle ust. § 206 ZP platí, že je-li překážka v práci zaměstnanci předem známa, musí včas požádat zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna. Jinak je zaměstnanec povinen uvědomit zaměstnavatele o překážce a o předpokládané době jejího trvání bez zbytečného průtahu. Pokud zaměstnanec danou povinnost poruší, jedná se minimálně o porušení povinnosti méně závažného charakteru, které by si měl zaměstnavatel zavést do osobního spisu zaměstnance a reflektovat pro případné pracovněprávní postihy.

K povinnostem zaměstnance rovněž patří nejen prosté informování zaměstnavatele o překážce v práci a oznámení mu nemoci, ale i předání příslušného tiskopisu Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, díl III. Hlášení zaměstnavateli o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Hlášení představuje pro zaměstnavatele velice podstatný dokument, neboť se z něj lze dozvědět pro zaměstnavatele a případnou kontrolu režimu dočasně práce neschopného pojištěnce dva základní údaje, a to místo pobytu, kde má zaměstnanec naplňovat léčebný režim, a taktéž rozsah povolených vycházek (tj. kdy je možné očekávat, že se zaměstnanec nebude v místě pobytu nacházet). Zaměstnanec má rovněž povinnost informovat zaměstnavatele o změnách vycházek i místa pobytu tak, aby zaměstnavatel mohl svoje kontrolní oprávnění vykonávat (nesplnění dané povinnosti není porušením režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, ale porušení další povinnosti, která zaměstnanci vyplývá z pracovního poměru - podobně jako v případě opožděného informování zaměstnavatele o vzniku překážky v práci, se i zde jedná o porušení povinnosti, které by měl zaměstnavatel evidovat a které může následně vést k jiným pracovněprávním sankcím).

Co může zaměstnavatel kontrolovat?

V době trvání dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance stále trvá základní pracovněprávní vztah, tj. zaměstnanec by měl, vyjma samotného výkonu práce, dodržovat obecné povinnosti (např. loajalita k zaměstnavateli, tj. nepomlouvat zaměstnavatele, nevynášet informace, nedopouštět se konkurenčního jednání apod.). Vedle obecných povinností plynoucích z pracovního závazku a uzavřené pracovní smlouvy má nemocný zaměstnanec ještě jednu specifickou povinnost, a to povinnost dodržovat režim dočasně práce neschopného pojištěnce. Zaměstnavatel má na druhou stranu právo zaměstnance kontrolovat a za případné porušení povinnosti i sankcionovat.

Zákoník práce v ust. § 192 odst. 6 dává zaměstnavateli právo ke kontrole zaměstnance. Zaměstnavatel je oprávněn kontrolovat, zda zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným, dodržuje v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost stanovenou zvláštním právním předpisem (zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění) zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek.

Zaměstnavatel je oprávněn požádat ošetřujícího lékaře, který stanovil zaměstnanci režim dočasně práce neschopného pojištěnce, o sdělení tohoto režimu v rozsahu, který je zaměstnavatel oprávněn kontrolovat, a o zhodnocení zaměstnavatelem zjištěných případů porušení tohoto režimu. Zaměstnanec je povinen umožnit zaměstnavateli kontrolu dodržování svých povinností zdržování se v označeném místě pobytu a dodržování povolených vycházek.

Zaměstnavatel má právo (a zaměstnanec současně povinnost) být písemně informován o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Zaměstnanec zaměstnavatele písemně informuje prostřednictvím Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti - Díl. III - Hlášení zaměstnavateli o vzniku dočasné pracovní neschopnosti.

Z rozhodnutí jsou zaměstnavateli patrné dvě zásadní skutečnosti, a to:

• přesná adresa místa pobytu v dočasné pracovní neschopnosti,

• povolené vycházky (časové rozmezí vycházek).

Adresa místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance by měla být vymezena co nejpřesněji tak, aby zaměstnavatel mohl kontrolu provádět (tj. např. včetně patra vícepodlažního domu).

Zaměstnavatel nemá právo znát diagnózu zaměstnance, ani obdržet chorobopis apod. Vzhledem k tomu (nehledě na skutečnost, že zaměstnavatel většinou není ani odborně způsobilý k hodnocení režimu a tomu odpovídajících léčebných postupů) nemá oprávnění hodnotit naplňování léčebného režimu v jiných případech, než jen dodržování stanovených vycházek a zdržování se v místě pobytu.

Pokud není zaměstnavateli rozsah povolených vycházek znám, popř. před samotnou kontrolou vyžaduje aktualizaci údajů, má právo po lékaři uvedené informace žádat a lékař má povinnost dle ust. § 53 odst. 2 ZNP k součinnosti, tj. poskytnout zaměstnancům zaměstnavatele pověřeným k provedení kontroly na požádání skutečnosti potřebné k provedení kontroly, a to včetně stanoveného režimu dočasně práce neschopného pojištěnce v rozsahu, ve kterém jsou tito zaměstnanci oprávněni kontrolovat dodržování tohoto režimu.

Kdo může kontrolu provádět?

Kontrolu dočasně práce neschopných zaměstnanců může provádět primárně zaměstnavatel sám, popř. v rámci organizační struktury k tomu příslušní zaměstnanci. Zaměstnavatel může ke kontrole pověřit rovněž třetí osoby, v takovém případě by však vždy kontrolující třetí osoba měla disponovat jednoznačně prokazatelným oprávněním (např. agentura, která pro zaměstnavatele kontrolu vykonává na základě obchodněprávní smlouvy a ke kontrole je zplnomocněna).

Zaměstnavatel nemusí vykonávat kontroly sám, osobně. V praxi je vhodné ke kontrolám určit speciální zaměstnance, vedoucí zaměstnance či zaměstnance personálního oddělní. V každém případě by měl zaměstnavatel zaměstnance s tím, jakým způsobem ke kontrolám může docházet, předem seznámit. Seznámení nemusí probíhat individuálním pohovorem před každým nástupem na neschopenku, ale zaměstnavatel může informovat zaměstnance hromadně, např. v pracovním řádu, ve kterém zaměstnance o kontrole dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce informuje.

Pokud neprovádí kontrolu sám zaměstnavatel, který je zaměstnancům bez dalších pochybností znám, měla by se kontrolující osoba vždy prokázat oprávněním uděleným od zaměstnavatele (např. v souladu s uvedeným pracovním řádem). Tj., v pracovním řádu může být určena přímo konkrétní osoba jmenovitě, nebo zaměstnavatel může oprávnění delegovat na “kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopných pojištěnců v době, po kterou zaměstnanci náleží náhrada mzdy/platu, provádí zaměstnanci útvaru personálního oddělení“. Při vlastní kontrole má kontrolující osoba zaměstnanci oznámit, že se jedná o kontrolu dodržování režimu na základě zaměstnavateli oznámeného trvání dočasné pracovní neschopnosti, a prokázat se daným oprávněním.

Zaměstnavatel je povinen v případě zjištění porušení povinnosti dočasně práce neschopným zaměstnancem vyhotovit o kontrole písemný záznam s uvedením skutečností, které znamenají porušení tohoto režimu; stejnopis tohoto záznamu je zaměstnavatel povinen doručit zaměstnanci, který tento režim porušil, okresní správě sociálního zabezpečení příslušné podle místa pobytu zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti a ošetřujícímu lékaři dočasně práce neschopného zaměstnance.

Kromě kontrol prováděných zaměstnavatelem mohou kontroly provádět i zaměstnanci příslušné správy sociálního zabezpečení (tj. Okresní správy sociálního zabezpečení, Pražské správy sociálního zabezpečení a Městské správy sociálního zabezpečení v Brně). Pokud má zaměstnavatel povědomí o tom, že zaměstnanec nedodržuje režim dočasně práce neschopného pojištěnce, může podat k příslušné správě sociálního zabezpečení podnět ke kontrole. Kontrola by měla následovat do sedmi dnů a o výsledku kontroly zaměstnavatel obdrží písemnou informaci od příslušné správy sociálního zabezpečení.

Kdy a jak často?

Oprávnění zaměstnavatele ke kontrolám zaměstnance s ohledem na dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce je časově omezeno. Zaměstnavatel může plnění povinností kontrolovat pouze v době, po kterou zaměstnanci běžně náleží náhrada mzdy nebo platu, tj. v prvních 14 dnech trvání dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance (tj. i v době, kdy zaměstnanci pro karenční dobu, popř. jinak dny odpočinku v týdnu, náhrada mzdy nenáleží).

Po uplynutí zmíněného období už zaměstnavateli právo k přímé kontrole nesvědčí. Zaměstnanci se však mohou porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce dopouštět i poté. Má-li zaměstnavatel odůvodněnou představu a pocit, že se zaměstnanec porušení režimu dopouští, nemůže vykonávat kontrolu sám, ale může (dle zákona o nemocenském pojištění má právo) dát příslušnému orgánu nemocenského pojištění podnět ke kontrole důvodnosti trvání dočasné pracovní neschopnosti a ke kontrole dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, jde-li o jeho zaměstnance.

V období trvání prvních 14 dní dočasné pracovní neschopnosti může zaměstnavatel vykonávat kontroly prakticky libovolně. Zákon o nemocenském pojištění a ani jiné předpisy blíže počet případných kontrol, a ani časový úsek v rámci dne, kdy ke kontrolám může docházet, neupravuje. To, že zákon přímo časové podmínky kontrol neupravuje, ovšem neznamená, že by zaměstnavatelé byli v právu kontroly neomezeni.

Ke kontrolám má zaměstnavatel přistupovat uvážlivě tak, aby na druhou stranu nebylo narušeno soukromí zaměstnance (tj. musí respektovat výhradu soukromého vlastnictví a nevstupovat bez vyzvání na soukromý pozemek, do bytu apod.) a měl by zvážit četnost kontrol (předcházení domněnce účelovosti a šikany - zneužití práva) i dobu, v níž kontroly provádí (doporučuje se respektovat noční klid, tj. období od 22 hodiny do 6 hodin následujícího dne - pochopitelně nejsou v noci kontroly zakázané, ovšem je třeba dbát i dobrých mravů, proto by měl ke kontrole zaměstnavatel přistupovat, jen má-li důvodná podezření).

Pokud zaměstnanec neotvírá/není zastižen

Kontrolovaný zaměstnanec má zákonem o nemocenském pojištění uloženu povinnost součinnosti.…