9.10.2 Překážky v práci na straně zaměstnavatele
Mgr. Jan Horecký
V průběhu výkonu pracovní činnosti může dojít k situacím, kdy zaměstnavatel nemůže zaměstnancům přidělovat práci, a to na základě objektivních překážek (např. jako následek povětrnostních vlivů), nebo na základě subjektivních překážek (např. odmítnutí přidělování práce zaměstnanci po zbytek běhu výpovědní doby). V obou případech se jedná o tzv. překážku v práci na straně zaměstnavatele.
Zaměstnavatel má se zaměstnanci založen pracovní smlouvou (jmenováním), popř. dohodou o provedení práce a dohodou o pracovní činnosti, základní pracovněprávní vztah.
Úprava překážek v práci na straně zaměstnavatele se vztahuje i na zaměstnance, kteří pro zaměstnavatele vykonávají práci mimo pracovní poměr, tj. na základě dohody o provedení práce i dohody o pracovní činnosti.
Z platně uzavřené pracovní smlouvy vyplývá zaměstnavateli povinnost přidělovat zaměstnanci práci v rámci sjednaného druhu, místa a především v předpokládaném rozsahu. Pokud není v pracovní smlouvě sjednáno jinak, přiděluje zaměstnavatel zaměstnanci práci v rozsahu 40 hodin týdně (popř. v zákonem či kolektivní smlouvou, popř. vnitřním předpisem, zkrácené, a na základě individuální dohody zaměstnavatele se zaměstnancem, výměře kratší pracovní doby).
V případě, kdy zaměstnavatel nemůže zaměstnanci přidělovat práci z důvodů, které nespočívají v osobě zaměstnance (např. dočasná pracovní neschopnost; zpoždění autobusu; návštěva lékaře apod. – viz Překážky v práci na straně zaměstnance), jedná se o překážky na straně zaměstnavatele, a to bez ohledu na to, zdali zaměstnavatel překážky přímo sám zavinil, nebo nastaly bez jeho zavinění (např. následkem sněhové kalamity vypnutá dodávka elektrické energie).
Za odvedenou práci zaměstnavatel zaměstnance odměňuje mzdou, platem, popř. odměnou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Zaměstnavatel, který nemůže zaměstnanci v předpokládaném rozsahu přidělovat práci, by fakticky omezil práva zaměstnance na mzdu, plat, odměnu, proto ze zákoníku práce (popř. dalších pracovněprávních předpisů) vyplývá právo zaměstnance a současně povinnost zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci v souvislosti s překážkami v práci na straně zaměstnavatele náhradu mzdy, platu, nebo odměny z dohod.
V souvislosti s překážkami v práci na straně zaměstnavatele zaměstnanci vždy náleží náhrada mzdy, platu, popř. odměny za práci vykonávanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Doba, po kterou překážka v práci trvá, a která se shoduje s rozvrhem pracovní doby zaměstnance (rozvrženou směnou), se zaměstnanci započítává do pracovní doby. Zaměstnavatel po zaměstnanci nikdy nemůže vyžadovat dopracování zameškané směny. Pochopitelně je možné zaměstnance z důvodu dopracování úkolu povolat k práci, ovšem výkon činnosti musí být následně poměřován s výměrou pracovní doby a ve většině případů hodnocen jako výkon přesčasové práce.
Právní úprava překážek v práci je obsažena v ust. § 207 až 210 ZP. Zákoník práce rozlišuje překážky v práci na straně zaměstnavatele na:
-
prostoje a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy, a
-
jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele.
Rozdělení překážek do uvedených skupin je pro zaměstnavatele významné především z finančního hlediska. Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci v souvislosti s překážkami v práci na straně zaměstnavatele poskytnout náhradu výdělku, ovšem ne vždy se musí jednat o náhradu ve výši průměrného výdělku, ale může jít o sníženou výměru (právě např. v případě prostojů).
Prostoj
Co se rozumí prostojem, definuje zákoník práce v ust. § 207 písm. a), když uvádí, že za prostoj se považuje situace, kdy zaměstnanec nemůže vykonávat práci pro přechodnou závadu způsobenou poruchou na strojním zařízení, kterou nezavinil, v dodávce surovin nebo pohonné síly, chybnými pracovními podklady nebo jinými provozními příčinami. Za prostoj nelze v praxi považovat situaci, kdy zaměstnanec nemůže pracovat proto, že zaměstnavatel podcenil logistickou situaci a zásobování (nemá dostatek výrobního materiálu), popř. pokud plánuje pravidelnou odstávku strojů za účelem jejich údržby. Ani v jednom případě se nejedná o nepředvídanou okolnost.
Pokud zaměstnanec nemůže pracovat proto, že zaměstnavatel opomněl objednat výrobní suroviny, popř. nemá k dispozici nástroje, nejedná se o prostoj, ale o jinou překážku v práci.
Prostojem není pravidelná odstávka k údržbě strojů.
V případě prostojů náleží zaměstnancům náhrada výdělku, a to ve výši alespoň 80 % průměrného výdělku. Výměra náhrady může být zaměstnavatelem jednostranně, popř. po dohodě s odborovou organizací v kolektivní smlouvě, popř. v individuální dohodě se zaměstnancem, zvýšena. Nikdy však nemůže dojít k jejímu snížení.
Předpokladem poskytnutí náhrady v souvislosti s prostojem je mimo jiné skutečnost, že nedošlo k převedení zaměstnance. Pokud zaměstnavatel může zaměstnance převádět v rámci druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě, pak zaměstnanci žádná náhrada nenáleží. Zaměstnavatel může zaměstnance převést i na práce, které nemá přímo sjednané, popř. které nevyplývají z druhu práce uvedeného v pracovní smlouvě. Nemůže-li zaměstnanec konat práci pro prostoj, může ho zaměstnavatel převést na jinou práci, než byla sjednána v pracovní smlouvě, pouze za předpokladu, že zaměstnanec s převedením souhlasí. Bude-li zaměstnanec převeden, nenáleží mu náhrada výdělku, ale mzda či plat za vykonávanou práci.
Zaměstnanci, který souhlasí s převedením na výkon jiné práce, náleží odměna ve výši, která je za realizaci dané činnosti u zaměstnavatele obvyklá. Pokud by však dosahoval nižšího výdělku než na původní pozici, pak mu náleží za dobu převedení doplatek ke mzdě nebo platu do výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením.
Povětrnostní vlivy
Druhým případem, kdy se jedná o překážky v práci na straně zaměstnavatele, při kterých zaměstnanec nemusí obdržet plnou náhradu průměrného výdělku, jsou překážky v práci způsobené povětrnostními vlivy. Nemůže-li zaměstnanec pracovat v důsledku přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí a nebyl-li převeden na jinou práci, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku.
Povětrnostními vlivy a živelními událostmi je třeba rozumět důsledek působení přírodních sil, tj. bude se jednat např. o povodně, krupobití či sněhové kalamity, následkem kterých dojde k omezení či přerušení práce (např. v případě přílišných mínusových teplot k zastavení stavebních prací), zemětřesení, větrnou bouři apod.
I v případě překážky v práci v podobě nepříznivých povětrnostních vlivů a živelních událostí může zaměstnavatel převést zaměstnance na jinou práci. Pokud by šlo o převedení mimo druh práce sjednaný mimo pracovní smlouvu, musí dát zaměstnanec k převedení souhlas. Jedinou výjimku představuje situace, kdy zaměstnavatel může převést zaměstnance i bez jeho souhlasu na dobu nezbytné potřeby na jinou práci, než byla sjednána, jestliže to je třeba k odvrácení mimořádné události, živelní události nebo jiné hrozící nehody nebo k zmírnění jejich bezprostředních následků, a to na nezbytně nutnou dobu.
Jiné překážky v práci
Ostatní překážky v práci na straně zaměstnavatele, pro které nemůže zaměstnanec pracovat, podřazuje zákoník práce pod tzv. jiné překážky v práci. Nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou prostoj, živelní události a povětrnostní vlivy, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Pouze v případě, kdy by u zaměstnavatele bylo uplatněno konto pracovní doby, nenáleží zaměstnanci náhrada průměrného výdělku, neboť se úprava překážek v práci nepoužije. Zaměstnanci při kontu pracovní doby přísluší nadále stálá mzda.
Typickým příkladem jiné překážky v práci může být plánovaná…
