Prevence rizik a kategorizace prací

3.6.2.4

Prevence rizik a kategorizace prací

Tomáš Neugebauer

Způsob, jak má být provedena kategorizace prací je poměrně podrobně stanoven právními předpisy – výklad ZDE. U vyhledání a vyhodnocení rizik při práci, tedy těch ostatních, tomu tak není. Vždy záleží na zpracovateli (zaměstnavateli), jakou metodu vzhledem ke konkrétním podmínkám ve firmě nebo společnosti zvolí. Proto si stručně uveďme, jak má být postupováno při provádění kategorizace prací a poté se podrobněji budeme věnovat vyhledání a vyhodnocení ostatních rizik, včetně stanovení potřebných opatření.

Kategorizaci prací musí zaměstnavatel provádět na základě požadavku § 37 zákona č. 258/2000 Sb., a to podle vyhlášky č. 432/2003 Sb. V rámci kategorizace prací musí vyhodnotit rizikové faktory u prací, které jsou na jeho pracovištích prováděny. Způsob hodnocení rizikových faktorů je především uveden v nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Dále v nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací a v nařízení vlády č. 1/2008 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením, ve znění nařízení vlády č. 106/2010 Sb. Uvedená nařízení též stanovují minimální ochranná opatření, která musí být dodržována. Zaměstnavatel si však může stanovit další nebo přísnější opatření. To záleží na něm a na jeho vyhodnocení konkrétních podmínek.

Posuzované práce se podle ve vyhlášce č. 432/2003 Sb. stanovených kritérií zařadí do jedné ze čtyř kategorií. Do třetí a čtvrté kategorie je zařazuje orgán ochrany veřejného zdraví. Zaměstnavatel je pouze navrhuje do nich zařadit. Práce, kterou orgán zařadí do třetí nebo čtvrté kategorie je automaticky prací rizikovou (jako rizikové…